Podrobnosti filmu

28. 11. 2012 / St / 19.00

Divadlo 29

Největší přání

Režie: Olga Špátová
ČR, SR / 2012 / 80 min.

 

Hrdinové nového celovečerního dokumentu Olgy Špátové jsou po čtyřiceti letech komunismu první dospělou generací, která se utvářela ve svobodné společnosti. Mladé lidi zamýšlející se nad zdánlivě banální otázkou „Jaké je tvoje největší přání?“ natáčela režisérka ve školách, věznicích, na demonstracích, ve městě i na venkově. Špátová využila jedinečnou možnost porovnat ve svém novém filmu hodnoty mladých lidí s hodnotami dvou předchozích generací. Pracovala totiž i s archivními záběry z let 1964 a 1989 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty.
Protagonisty předchozích dokumentů osmadvacetileté režisérky a kameramanky byly často výrazné osobnosti kulturního a společenského života, jako například Jan Kaplický, Karel Gott, písničkářka Radůza nebo Miloš Forman. Ve svém novém filmu Největší přání se Špátová věnuje naopak své generaci – zachycuje studenty z iniciativy Inventura demokracie, točí i s dvacetiletou vězenkyní odsouzenou za vraždu, rodinou z romské osady, těhotnou kominicí nebo ženou bojující s rakovinou. Svá největší přání ve filmu vyslovují i světové uznávaný dirigent Jakub Hrůša nebo zpěvačka Aneta Langerová.
Jan Špáta natočil filmy Největší přání I. a Největší přání II. v historicky zlomových okamžicích této země – v šedesátých letech a v posledním roce totalitního režimu. Ve svých filmech zachytil hodnoty a sny mladých lidí nejrůznějších sociálních vrstev a profesních skupin. V obou jeho dokumentech protestovali jeho protagonisté proti totalitnímu režimu, toužili po lásce a svobodě. Druhý díl Špátova filmu končí demonstrací 17. listopadu 1989 na Národní třídě.
„Natáčení svého filmu jsem zahájila přesně dvacet let poté – 17. listopadu 2009 ve vzpomínkovém průvodu z Albertova na Národní třídu. Přála jsem si vytvořit obraz své generace a vyslovit tím svůj názor na ni. Za základní životní témata mladých lidí považuju touhu poznávat, ale i bezradnost v pochopení světa a nalezení svého místa v něm. Nejdůležitější charakteristikou mladého člověka je neumlčitelnost jeho ideálů a všudypřítomná touha po lásce. Jsem vděčná, že jsem mohla navázat na tátovu inspiraci a film mu nakonec i věnovat,“ říká Olga Špátová. 

Hrdinové nového celovečerního dokumentu Olgy Špátové jsou po čtyřiceti letech komunismu první dospělou generací, která se utvářela ve svobodné společnosti. Mladé lidi zamýšlející se nad zdánlivě banální otázkou „Jaké je tvoje největší přání?“ natáčela režisérka ve školách, věznicích, na demonstracích, ve městě i na venkově. Špátová využila jedinečnou možnost porovnat ve svém novém filmu hodnoty mladých lidí s hodnotami dvou předchozích generací. Pracovala totiž i s archivními záběry z let 1964 a 1989 ze stejnojmenných filmů svého otce, klasika českého dokumentu Jana Špáty.

Protagonisty předchozích dokumentů osmadvacetileté režisérky a kameramanky byly často výrazné osobnosti kulturního a společenského života, jako například Jan Kaplický, Karel Gott, písničkářka Radůza nebo Miloš Forman. Ve svém novém filmu Největší přání se Špátová věnuje naopak své generaci – zachycuje studenty z iniciativy Inventura demokracie, točí i s dvacetiletou vězenkyní odsouzenou za vraždu, rodinou z romské osady, těhotnou kominicí nebo ženou bojující s rakovinou. Svá největší přání ve filmu vyslovují i světové uznávaný dirigent Jakub Hrůša nebo zpěvačka Aneta Langerová.

Jan Špáta natočil filmy Největší přání I. a Největší přání II. v historicky zlomových okamžicích této země – v šedesátých letech a v posledním roce totalitního režimu. Ve svých filmech zachytil hodnoty a sny mladých lidí nejrůznějších sociálních vrstev a profesních skupin. V obou jeho dokumentech protestovali jeho protagonisté proti totalitnímu režimu, toužili po lásce a svobodě. Druhý díl Špátova filmu končí demonstrací 17. listopadu 1989 na Národní třídě.

„Natáčení svého filmu jsem zahájila přesně dvacet let poté – 17. listopadu 2009 ve vzpomínkovém průvodu z Albertova na Národní třídu. Přála jsem si vytvořit obraz své generace a vyslovit tím svůj názor na ni. Za základní životní témata mladých lidí považuju touhu poznávat, ale i bezradnost v pochopení světa a nalezení svého místa v něm. Nejdůležitější charakteristikou mladého člověka je neumlčitelnost jeho ideálů a všudypřítomná touha po lásce. Jsem vděčná, že jsem mohla navázat na tátovu inspiraci a film mu nakonec i věnovat,“ říká Olga Špátová. 

Po projekci bude následovat beseda s režisérkou Olgou Špátovou. 


Autorka


Olga Špátová (1984) je česká dokumentaristka. Pochází z filmařské rodiny. Vystudovala Střední školu reklamní tvorby v Praze. Začínala úspěšnou amatérskou tvorbou krátkých hraných filmů. Plně se prosadila v TV prostředí. V produkci České televize realizovala řadu dokumentárních snímků – např. Trojhra (2004), Necenzurované rozhovory (2005), Láska včera, dnes a zítra (2006). Podílela se na režii TV seriálu Ženy Charty 77 (2007). Ve stejném roce pak natočila se zpěvačkou Radůzou koncertní DVD a dokumentární film Půjdu, kam chci a dále také snímek o novodobé inscenaci jazzové opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka 07. Pro televizi NOVA vytvořila portrétní snímek Fenomén Gott (2008) věnovaný významnému výročí zpěváka Karla Gotta. Jako kameramanka pracovala na sedmi filmech své matky, režisérky Olgy Sommerové.
Samostatně debutovala celovečerním filmem Oko nad Prahou (2010) o boji světoznámého architekta Jana Kaplického za svůj projekt Národní knihovny. Tři roky pak pracovala na svém zatím posledním filmovém díle Největší přání (2012) o hodnotách a snech mladých lidí, jímž  navazuje na dvojici dokumentárních filmů svého otce, známého dokumentaristy Jana Špáty Největší přání (1964) a Největší přání 2 (1989).


Trailer